Ahoj,
zdravimvsechny sve mile ctenarky a snad i ctenare:-) Tak je konecne opet o cem psat. Je to sice zazitek zcela neamericky, neb by se mohl stat komukoliv a kdekoliv na Zemekouli, ale rozhodne vas o nej neosidim.
Znate takove ty dny, kdy jak se rika u nas na Morave "Na pos...... aj ha... spadne"? Tak jeden z takovych vypecenych dnu, dnu s velkym D, me navstivil vcera. Rano a dopoledne vypadalo zcela neskodne , ba dokonce prijemne. Vyrazili jsme s detmi na nove krasne hriste, ktere jsme objevili den predtim, bylo docela prijemne pocasi, nesvitilo slunicko a trochu pofukoval vetrik. A jako bonus jsme na hristi dokonce nekoho potkali, takovou prijemnou rodinku, tatinek, dedecek a dva chlapecci. Detem se tam libilo, mne tak, tak kam spechat. K obedu mame stejne zbytek masa od nedele, tak jenom naskrabu brambory a bude to. Dorazili jsme tedy domu az po pul dvanacte. Rychle jsem podle sveho planu naskrabala brambory, jeste jsem stihla dat varit zeleninovou polu, neb masa neni mnoho, tak aby muj drahy neumrel hlady. Maso ve sklenene zapekaci mise jsem postavila primo na plotynku, aby se rychle ohralo. Juli uz prisla, ze chce papani, tak jsem ji slibovala, ze uz jen pet minut, nez se dovari brambory a budeme moct papat. A vtom se ozvala priserna rana, zapekaci misa se rozletela na kousky a cely sporak a cast podlahy byly pokryty tlustymi strepy, Juli zacala jecet a mela bose nozicky. Musela jsem ji nasilim zatlacit do vedlejsiho pokoje, abych to mohla uklidit, coz ji priserne rozzurilo, neb chtela to slibene papani. Rychle jsem tedy uklidila strepy a seskvarene zbytky masa z plotynky a nalila detem uz nastesti hotovou polevku. Tak co ted? Musim nejak zaimprovizovat, Michalovi jenom polivka asi stacit nebude. Otevru lednici a vidim brokolici, no vida, tak bude dusena brokolice s bramborem, to mame radi. No jo, ale zeleninova pola, jejiz hlavni soucasti jsou brokolice a brambory a pak tohle, to nebude ono. Vtom mi padl zrak na nadherny obrovsky uzeny steak, ktery jsme den predtim koupili. To je ono, aspon se to neskazi. Byl to takovy ten velky flak masa ukrojeny z kyty, uprostred s tou kulatou kosti, cele to melo asi pul kila, to nam bude stacit vsem. Nalila jsem tedy na panev olej a dala rozehrat. V baleni bylo s masem i dost vody, nebo mozna nejakeho laku od uzeni, nevim, kazdopadne jsem si to pri rozdelavani vsechno vylila na kalhoty. V tu chvili Juli nutne neco potrebovala a olej na panvi se zacal prepalovat. Honem, rychle maso. Ja pitomec. V okamziku, kdy maso dopadlo na panev, zacal olej silene prskat a vzapeti vyslehly pulmetrove plameny a v kychuni se udelalo nepruhledno. Rychle jsem (a pokud mozno opatrne) popadla panev a vyhodila ji na zahradu na beton (jeste, ze je to hned vedle kuchyne). Vzapeti se spustily pozarni hlasice. Do prcic, jak se to vypina, doufam, ze to neni napojene na hasice. Volam choti do prace, jestli nevi, jak to vypnout, chot pochopitelne nedostupny. Otevrela jsem do pruvanu a zapla vsechny vetraky (mame takove ty lustry s obrovskyma vrtulema) a za chvilku to prestalo kvilet. Hasici nastesti neprijeli, deti sedely jak zkoprnele na svych zidlich, kuchyn byla pokryta souvislou vrstvou oleje. Dosedla jsem na zidli se slovy: "To vareni je dneska nejake dobrodruzne," nacez se Krystof zacal priserne rehtat. Uplne hotovou Julii jsem zakopala do postele a sla likvidovat katastrofy. Ve dve hodiny jsme s Michalem konecne usedli k obedu, Podava se flambovany uzeny steak s bramborem a zeleninovym salatem, a bylo to fakt vynikajici :-)
Odpoledne probihalo prijemne, deti si hraly, koukaly na pohadky, cetli jsme si, proste idylka. O pul seste jsem zavelela, ze vyrazime do parku na kolo. Sla jsem do kuchyne nachystat piti a vtom se z vedlejsiho pokoje ozvala rana a Krystof zacal priserne rvat. Kdyz jsem tam prisla, lezel pod stolem a drzel se za ucho, ze ktereho mu crcela krev. No nazdar, tak jsem to ocistila a koukam, ze to na me otvira hubu. Tak to asi nezmaslickuju, to bude nejspis potrebovat nit. Ach jo. Ulozila jsem tedy Krystofa na gauc a zavolala Michalovi do prace. Zbytek uz vite. A co ze Krystof vlastne delal? Chtel preskocit z kresla na gauc, coz je jenom deseticentimetrova vzdalenost, proste bezna rutina. Nejak se mu ale pri dopadu svezla ruka a on vsi silou narazil uchem na hranu masivniho konferencniho stolku.
No, kdyby u toho byla Hanka Kamenikova, tak by mrkla svym zkusenym okem a videla by, ze je to jen povrchove a siti neni potreba a my nemuseli byt o dve ste dolaru lehci :-) Nicmene jsem stastna, ze se nestalo nic horsiho, Krystof prezil a nevyhoreli jsme, Chvala Bohu. Jo a stim lepidlem to neni vtip, taky jsemna to koukala jak zjara.
Jo a taky americke matky by se mozna divily, jakze to ty sve potomky hlidam. Omluvou mi budiz, ze jsem v tu chvili stala v kuchyni a chystala to piticko na hriste. Clovek proste nemuze byt vsude, jeste ze litaji ti andele.
Priste vas ceka zazitek zcela americky, doufam, ze brzy, ted uz musim koncit. Tak dobrou.
QaQa
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Tyto Janiččiny události ve mně vyvolávají vzpomínku na požární alarm v našem apartmanu. Světe div se, i já jsem se ve Washingtonu rozhodla něco upéct. Koupila jsem pečící papír a co já jsem na něm pekla? V tom pečícím papíru byl zádrhel, on byl takový hodně podobný našemu a bylo na něm napsáno, že je voskovaný a já si to vyložila, že ten náš pečící je beztak taky voskovaný. No nic, peču, peču a spustí se mi požární alarm. Ovšem to je fakt dost rachot, ono v těch místnostech nejde moct vydržet. Jdu to říct do recepce a recepční, že se to stává, ať otevřu okno. Samozřejmě jsem žádala o to, aby to zastavili, netušíc, že to pravděpodobně zastavit nejde :-). Musím upozornit, že můj pokrm v troubě byl v pořádku, žádný oheň se nekonal. Jen jsem tušila, že ten papír jsem přecenila a vosk byl cítit v místnosti... Tak naivně čekám na ty jejich údržbáře na chodbě,až vyřeší situaci, abych se mohla vrátit do bytu a nic. Čtvrt hodiny, dvacet minut, třicetpět minut. A pak klid. Komunikace od personálu nulová, tak jsem si řekla, že to vypnout neumí a Ondra mi to potvrdil. Samozřejmě můj temperament a český přístup mě nenechával v klidu. Už jsem hledala na návodech, jak se chovat při požáru, nějaké číslo, že těm požárníkům zavolám sama, ať ten alarm vypnou. Nestalo se. Jen jsme se pak s Ondrou bavili na americký účet. Ondra říkal něco v tom smyslu, co kdyby požárníci na můj požadavek za mnou poslali dvě hasičská auta plná svých národních hrdinů? Ona ta výrazná profesionalizace má i své stinné stránky.
Čte se to jak groteska. Ale stát se to mě... Jen lapám po dechu, jak tyhle okamžiky zvládáš. Já bych totálně vytekla a ty ještě děláš humory. Když se mi vysypala rýže na zem a do kredence, tak mé hlasité "zvolání" slyšeli asi přes tři patra. A to je totální kulový proti tvému flambování. Škoda jen, že ten vyhozený flák masa ještě nesežral pes. To už by bylo na film.
Chtěla jsem ti popřát jen tak dál, ale radši ne.:o) Texas lehlý popelem by bylo moc...
Hastalavista
Okomentovat