Parky

Ahoj vsichni,
nejdrive bych chtela podekovat vsem komentatorum a komantatorkam, taky mamince, tatinkovi, babicce, dedeckovi, detem a vsem svym ostatnim pribuznym a pratelum za to, ze mi umoznili se takto verejne projevovat :-) A ted vazne, diky za komentare, jsou vyborne, vlastne to uz ted pisu hlavne kvuli nim a jen se cela tresu, co hezkeho jste mi napsali.

Hani Stankova, jen by me zajimalo, zda slzis dojetim, smichy, nebo je to tak strasne :-)?

A ted uz k tem parkum. Za ty tri tydny, co jsme zde, jsem se stala prebornici v jejich vyhledavani. Dokonce jsem v mistnich mestskych strankach necekane objevila odkaz na seznam vsech mistnich parku s vyctem, co v nich je. Detske hriste, gril, cesticky, fontanka (ty obzvlast vyhledavame:-) apod. Cela nadsena jsem to zdelovala svemu choti, ktery mi suse odvetil, ze uz mi to pred nekolika dny rikal. No smula, nekdy si vazne pripadam opozdena.

Soustredila jsem se pochopitelne na parky s detskymi hristi v domeni, ze se tam snad s nekym potkame a deti si trochu pohraji nejen se mnou. Byl to ovsem hluboky omyl. Az na jednu vyjimku jsme vzdy byli na hristi uplne sami. Nevim, jak je to mozne, ale bud tam proste ty matky nechodi, nebo se mi nepodarilo trefit tu spravnou hodinu. Je pravda, ze mistni detska hriste nejsou zdaleka tak hezka jako u nas. Maji vetsinou nejakou jednu prolizku (ty jsou celkem pekne) a obcas houpacku, ne vzdy. V jednom parku je koupaci fontanka (ta je fakt sqela), na hristi v Zoo byla takova ta houpacka na velke pruzine. Piskoviste, domecky ci jine se nevedou. Navic ve vetsine parku je na zemi docela neporadek, v jednom byly dokonce rozbite sklenice (a to tam jeste pri nasem prichodu behal chlapek z udrzby parku a sbiral odpadky, ovsem jen ty nejvetsi papiry, uz tam nepujdeme), rozhazene papiry jsou celkem bezne, a to i na oplocenych prolizkach vramci skolniho hriste. Mozna proto tam nikdo nechodi. Pokazde, kdyz s detmi do nejakeho parku zavitam, prohlizeji si me vsichni (tech nekolik malo, moc lidi tu venku nepotkate) jako exoticke zvire v ZOO. Zato temer na kazde zahradce u rodinneho domku jsou videt mensi plastove prolizacky treba s domeckem pro deti ci houpackou. Podeziram mistni matky, ze se schazeji u sebe navzajem, aby v tom vedru mely blizko pohodli domova. Navic jsem zjistila, ze tady asi dost casto chodi matky pomerne brzy do prace a deti daji do skolky. Od statu nedostavaji zadnou materskou, takze pokud manzel nevydela dost penez, musi do procesu. Do skolek berou i rok a pul stare deti, coz mi pripada fakt krute. Nekdy je to mozna jen o zivotnich narocich, nevim, zkusim to zjistit. U skolek jsou casto nadherna hriste, ale bohuzel oplocena.

Nejvic se nam libi na hristi v Cameronskem parku. Je to velky prirodni park podel reky protkany cestickami a udrzovanymi misty k pikniku ci posezeni (tim myslim, ze je tam posecena trava a nejake lavecky, jinak je to vpodstate les a jsou tam hadi). V mistech, kde park "sleze" dolu k rece, je velka travnata plocha se vzrostlymi stromy, je tam i zminene hriste s koupaci fontankou. Fontanka neni klasicka nadrz s tryskami, ale trysky primo ze zeme ci z ruzne tvarovanych tyci, ktere vyrustaji rovnez primo ze zeme. Takze deti tam mezi tim mohou pobihat a cakat se, je to opravdu moc prijemne. Pobliz jsou prolizacky a WC (to by se u nas mohlo taky obcas vyskytnout). No a na rozdil od jinych hrist, sem chodi lide! Dokonce jsem se tu seznamila. Poprve jsem tu potkala baptistickeho kneze s manzelkou a dvema detmi, byli moc mili, hned se se mnou dali do reci, dali mi sve telefonni cislo a nabidli pomoc. Mela jsem ten den zrovna hroznou depu a Buh mi poslal takovy mily darek. Mimochodem, manzelka byla dcera africkych misionaru, kteri byli v Africe 25 let (a ona s nimi az do svych osmnacti). Takove lidi u nas na ulici casto nepotkate.

Podruhe jsem se tam seznamila s pani puvodem ze Syrie. Ma manzela Americana a zije tady osm let. Dala mi telefonni cislo a pozvala me k nim domu, doufam, ze se mi tu navstevu podari brzy uskutecnit. Je opravdu mile, kdyz prijdete na hriste a lidi (tedy pokud tam nejaci jsou) se s vami daji sami do reci, jsou pratelsti, ptaji se na vas, na deti, to mi asi u nas bude chybet.

Na zaver jeste jednu veselou historku z nataceni. Vcera jsme s detmi objevili pomerne blizko od naseho domu dosud nam nezname hriste. Myslim, ze by se tam bocnimi ulickami, kde je maly provoz, dalo celkem pohodlne dojit pesky. Tentokrat jsme byli autem, neb jsem nevedela, jaka tam bude cesta. Prijeli jsme z opacne strany, nez bylo parkoviste, ale uz se nam to nechtelo objizdet, tak jsme zastavili na kraji silnice, vystoupili z auta a ke hristi jsme to zacali krosit pres travnik. Pan, ktery tam prave vencil psa, na nas nevericne ziral. Dorazili jsme bez uhony k prolizkam, ktere byly pochopitelne uplne prazdne. Deti se na ne s jasotem vrhly a zacaly radit. asi za pet minut za mnou prisel Krystof s tragickym vyrazem ve tvari, ze musime hned domu, ze se mu chce strasne kakat. Park byl rovny, travnaty, jen kolem hriste bylo par vrostlych stromu, zachody nikde. Co ted? Usoudila jsem, ze se kvuli tomu prece nebudu vracet a ze kdyz si Krystof cupne zadkem k velkemu stromu a ja mu z druhe strany udelam krovi, tak si toho snad nikdo nevsimne (po ulici opravdu skoro nikdo nechodi a z auta si toho nikdo nevsimne). Abyste rozumeli, Americani jsou na nektere veci strasne haklivi, za verejne curani na ulici by vas mohli zavrit, deti musi mit na koupalisti rozhodne plavky, holcicky dvojdilne nebo celkove, nevedela jsem, co si muzu dovolit. No tak jsme to prubli. Krystof drepel, ja delala krovi a povzbuzovala ho, aby byl rychly, Julie krouzila zvedave kolem nas, proste americka idyla :-) Ve chvili, kdy Krystof dokonal a potreboval utrit zadek, se Julie zastavila a nevericne koukala na sve nohy plne malickych cervenych mravencu. Nevedela jsem, co driv, Krystof, Julie, Krystof, Julie ...:-) Ometla jsem tedy rychle aspon to nejvetsi hejno mravencu z Juli a postavila ji na jine misto, neb stala v mravenisti (kupodivu vubec neplakala, pritom ti mravenci docela fest stipou), pak jsem rychle utrela zadek Krystofovi, vrazila jsem mu do ruky slipy, at si je rychle oblece a pokracovala v deratizaci Julie, ktera uz mela nozicky cele postipane, ale opravdu neplakala. Krystof tam ovsem stal s holym zadkem a pozoroval nas. A na dotaz, proc se neoblika, odpovedel, ze se boji sednout na lavecku, ktera je plna pavouku (coz byla, jak jsem posleze zjistila, pravda) a s travnikem je to stejne. No tak jsem ho rychle oblikla vestoje a s klidem Anglicana jsem uklidila pozustatky :-) Welcome to Amerika.

Zbytek pobytu uz probihal bez komplikaci. Za zminku stoji snad uz jen to, ze hned vedle hriste byla materska skola, kam si v prubehu cele doby, co jsme tam byli, chodili rodice vyzvedavat deti, ale nikdo z nich na hriste neprisel. Proste jen prijeli, nalozili deti do auta a zase odjeli. Vyjimkou byly jen dve male holcicky, jejichz maminka ovsem zustala v aute a asi po deseti minutach je zavolala zpet a taky odjeli.

Ted uz se mi chce vazne spat, tak hezky piste a mejte se tam u nas moc krasne.
JaQa

PS: zavidim vam ten podzim, tady je porad strasne vedro.