Stripky 2

Ahoj vsichni,
ozyvam se po delsi odmlce, ale nejak moc se toho nedelo, proste tady zijem uplne normalne. Budete se mozna divit, ale i v Americe chteji deti jist, pradlo potrebuje vyprat a vyzehlit a koberec vyluxovat. Jen s temi kontakty na jine lidi je to stale slabe, na hristi jsme temer vzdy sami a v cirkvi jeste nejsme dostatecne zabydleni, chce to proste cas (ale vysvetlujte to Krystofovi, ktery neustale touzi po kamaradech).

No a tak jsem se dostala k tomu, kvuli cemu jsem dnes zacala psat. Chtela bych napsat, jak je Buh uzasny a jak pokazde, kdyz je mi smutno, posle mi nejake poteseni. Vcera jsem mela prisernou depu. Muj chot byl prestastny, ze jsme tady a klidne by si zdejsi pobyt prodlouzil a mi pripadalo, ze jsem porad sama. On se denne potkava a mluvi se spoustou lidi, ja nekdy za cely den mluvim jenom s detmi a s nim. Kdyz prijdeme nekam spolecne a vsichni zjisti, jak jsem na tom s anglictinou, zacnou automaticky mluvit k Michalovi, ktery mi obcas neco prelozi, protoze s nim se neobtezuji mluvit pomaleji. Ja totiz potrebuji kazdou vetu nekolikrat pomalu zopakovat, abych pochopila, co po me dotycny pozaduje, ci mi chce sdelit. Nevim proc si nekdy pripadam jak uplny idiot :-)

A tak jsem se vecer modlila a prosila Pana, at mi pomuze to nejak prolomit. Uz pred dvema tydny jsem se na detskem hristi seznamila s jednou pani ze Syrie (viz minuly prispevek), ale porad jsem se nejak nemohla odhodlat ji zavolat, neb jsem mela obavy ze sve anglictiny a ted uz mi to po takove dobe bylo blbe. Proste trubka :-) Ale Buh je uzasny. Dnes jsme se s detmi vypravili do ZOO, kde jsem hodlala zakoupit permanentku a chodit tam casto. Asi jako do parku. Je tam totiz moc pekne a ciste hriste, navic zvirata, ktera nase deti miluji, a kdyz tady beztak nemame co delat, tak proc ne. No a hadejte, kohopak jsme potkali u vchodu? Pani Roubu (opravdy zvlastni syrske jmeno). Hned se k nam hlasila a ja jsem byla prestastna, ze Buh takhle pohotove zareagoval na moje vcerejsi modlitby. Cele dopoledne jsme stravili s nimi a bylo to moc prijemne. Deti tam spolecne pobihaly, Krystof byl prestastny, ze ma konecne nejakeho kamarada, se kterym se sice nedomluvi, ale honit se a rvat(patri tam hacek a carka) jako divoka zvirata muzou (chlapecek byl podobneho zalozeni jako nas Krystof). No a ja jsem si dokonce i trochu popovidala :-) Jestli se tomu tak vubec da rict. Zjistila jsem docela zajime veci. Takze diky Bohu, je fakt sqely!!! Na zaver jsme si jeste vymenily emily a doufam, ze se opet brzy setkame.

A coze jsem zjistila od sve nove syrske pritelkyne? Tak predne mi potvrdila, ze tady opravdu neni zvykem, aby matky zustavaly s detmi delsi dobu doma. A to pry v Texasu zustavaji doma vice nez v jinych castech statu. Duvodem nejspis neni nedostatek penez ve smyslu zivotni nouze, ale spis potreba zachovat si stale stejnou zivotni uroven, moct si koupit, co chci a proste a jednoduse zvyk jit brzy do prace. Rouba ma dva syny, jeden ma ctyri roky a druhy dva a tim, ze je doma, je tady spis vyjimkou. Proto tady na hristi dopoledne skoro nikoho nepotkate. Jo, a jeste jednu zajimavou zkusenost jsem v Zoo udelala. Potkala jsem tam mnozstvi rodicu s detmi (byl vsedni den dopoledne), vetsinou ovsem mladsimi. Proste tam zjevne chodi jako do parku. Je to tam mnohem hezci a cistsi.

Rouba se do USA privdala pred osmi lety a pri prijezdu neumela ani slovo anglicky. Byla uplne sama, bez rodiny, pratel a rodina jejiho manzela ji neprijala. Zacali s ni mluvit, az kdyz se jim narodily deti. Mozna proto se me tak ujala, kdyz zjistila, ze jsem cizinka a nikoho tady neznam.
V Texasu ziji dva roky, predtim bydleli v Kalifornii, takze tady taky moc lidi nezna. Je moc mila a trochu jina nez Americanky. Ty jsou strasne bezpectnostni. Nedovoli svym detem hned tak na neco vylezt ci odnekud seskocit, protoze je to proste nebezpecne. Kdyz jsem Krystofa nechala prelezt zabradli na prolizkach, tak se me udivene ptaly, jestli nepotrebuje pomoc. A kdyz nase deti necham lozit po zidkach v kolejnim parku (coz je jejich oblibena zabava), tak na me kolemjdouci koukaji dost pohorsene. A nase deti vesele lozi a seskakuji ke mne do naruce. Tak snad me nenechaji zavrit. Taky jsem zpusobila mensi rozruch , kdyz jsem nechala Krystofa cekat u kocarku a sama jsem odbehla s Julii do nejblizsi budovy na zachod. Bylo to dopoledne, uprostred kolejniho parku, kde proudily davy studentu a vyucujicich a ja jsem odbehla tak na pet minut. Nechtela jsem Krystofa a kocarek tahat s sebou, neb kdyz Julie zavola, tak musim byt bleskove rychla :-) A Krystof cekal kousicek od budovy, kde jsem zmizela. Kdyz jsem se vratila, behaly uz dve pani vystrasene po parku a hledaly tu nezodpovednou matku. Kdyz me uvidely, tak byly v podstate rady, ze se nestalo nic vazneho a povidaly mi, jak se vylekaly, kdyz tam uvidely to opustene cizojazycne dite. Chudak Krystof jim samozrejme nedokazal rict, kam jsem sla. Nastesti damy nebyly dost rychle na to, aby zavolaly policii, ci odvlekly Krystofa na prislusne misto:-) Priste ho radeji vezmu s sebou.

Taky jsme zakotvili v jednom z mistnich sboru. Je tady asi milion cirkvi a rozhodne jsme nemeli v umyslu je vsechny navstivit, abychom zjistili, ktera je ta prava pro nas. Vubec je tadu hodne krestanu. Napriklad Rouba se me neptala, jestli jsem krestanka, ale jestli jsem ortodoxni. To, ze jste krestan, se jaksi predpoklada. U Michalove sefove se pred jidlem vsichni modli, i kdyz prijde navsteva ze skoly, je to proste normalni. Nevim, jestli vsichni ti lide maji doopravdy zivy vztah s Bohem, ale minimalne tady nevypadame tak exoticky jak v CR. No a nejaky kostel je temer na kazdem rohu. Byli jsme se podivat ve dvou. Ten prvni nam uplne nekapl do noty (i kdyz ani tam bychom asi nemeli vetsi problem zustat), ten druhy se nam libil moc. Je to tradicni luteransky sbor, kam nas pozvala Michalova sefova. Je sice tradicni, ale velmi zivy. rozhodne zadna zkostnatela tradice. Pred bohosluzbami je nedelni skola, zvlast pro dospele a zvlast pro deti vsech vekovych kategorii. Potom jsou hodinove bohosluzby, kde jsou pritomny i deti. kazde dite vyfasuje pri vstupu na bohosluzby tasku naditou knizkami, omalovankami, pastelkami a nejakou hrackou. Soucasti bohosluzeb je i kratsi detske kazani, pri kterem si jedna pani vezme deti dopredu pred kazatelnu, tam se posadi na zem a ona jim neco povida a pta se jich a vsichni dospeli bedlive poslouchaji a pripadne se i zapoji. Cele to trva tak deset minut a je to moc prijemne.
Bohosluzby maji predem danou liturgii, ktera ovsem neni nijak slozita. Pri prichodu kazdy vyfasuje "program", je v nem napsano, co a kdy se bude cist, co a kdy se bude zpivat a modlit. Pisne a pasaze z Pisma a spolecne modlitby jsou vytistene. Mne s moji anglictinou to velmi vyhovuje a myslim. ze v tomto konkretnim pripade to neni bezduche opakovani. Knez je moc prijemny chlapik, ktery pri kazani normalne chodi mezi lidmi a komunikuje s nimi. Vetsina lidi je moc milych a prijemnych. Zatim jsme tam byli dvakrat a pokud se nestane nic nepredpokladaneho (treba ze budou chtit, abychom tancovali vsichni spolecne pri mesicku), tak tam zustaneme, abychom taky meli nejakou tu sanci se s nekym seznamit.

Ted uz musim koncit, neb muj drahy nutne potrebuje PC. Mejte se vsichni hezky a pekne piste.

JaQa

PS: mile Hanky, je sqele, jak si pekne spolu v tech komentarich dopisujete. To jsem netusila, k cemu vsemu se to da vyuzit:-)