Ahoj vsichni,
dnes bych vam rada predstavila Wesfest. Co ze to je? Je to festival mestecka West vzdaleneho od Waca cca 15minut cesty. Mestecko je zvlastni v tom, ze tam zije velka komunita potomku ceskych emigrantu. Proste takove mestecko Cechu oprostred Texasu. Oni uz to davno nejsou Cesi a Cesky neumi uz skoro nikdo, obcas jen nejaky pozdrav. Jejich rodiny emigrovaly casto uz v devatenactem stoleti, takze soucasna generace je uz zcela americka. Jsou ale na svuj puvod nesmirne hrdi a hlasi se k odkazu svych predku mnohem vice nez my Cesi.
Dokonce se pry po nekolik generaci zenili a vdavali jen mezi sebou, aby si udrzeli cistokrevny cesky puvod. Dnes uz to tak samozrejme neni, ale jmena jsou na prvni pohled ceska: Sykora, Trojan, Nowak, Kolacek,...Sledovat vyvesni stity s ceskoamerickymi napisy je opravdu zajimave.
V mestecku se daji koupit prave ceske kolace ci jine ceske speciality, ktere se predavaji z generace na generaci. Maji narodopisny soubor, kde tanci v krojich, sokolskou obec a Polka czech band. Je to fakt legracni.
No a Westfest je proste prehlidka toho vseho pry puvodem ceskeho. Zahajuje ji velky pruvod mesteckem, ktery slouzi ke zviditelneni temer cehokoliv. Vselijakych mistnich firem, jejichz vlastnici se honosi ceskymi jmeny, ale s Cechami uz nemaji nic spolecneho, spolku, cirkvi i jednotlivcu. Je to proste priserny mismas, ve kterem se pohybuji Americane v ceskych krojich. Vetsinou jedou v pruvodu autem, nekdy i dost velkym, na kterem je spousta lidi. Auta byla vetsinou vselijak vyzdobena (asi jako u nas na prvniho maje) a lidi z nich hazeli na ulici bonbony a ruzne reklamni predmety. Nas Krystof to pojal ryze sberatelsky, takze za chvilku uz mel igelitku plnou bonbonu.
Asi nejkuriozneji (aspon pro me) vypadal zluty kabriolet rizeny cernochem, vedle ktereho sedel pan v kroji. Sqely byl i spolek postarsich dam (od padesatky vys), ktere byly cele odene ve fialovem a na hlave mely jasne rude klobouky. Za cil mely byt extravagantni a delat ruzne ztrestenosti, aby bylo vsem jasne, ze pro zenskou rozhodne zivot nekonci po vykopnuti deti z domu. Vypadaly uzasne, jejich sefka (minimalne petasedesat, spis vic) prijela jako spolujezdec na motorce. A protoze stala kousek od nas (nebyly soucasti pruvodu) a nase Juli na ni zrejme udelala dojem, tak ji po celou dobu pruvodu sbirala a nosila ty pohazene bonbony.
Podel ulice je plno lidi, kteri casto prijedou i z dost vzdalenych mist. Zaparkuji na kraji silnice auta a vytahnou pred ne zidlicky, na ktere si posedaji, pokud maji auto s vleckou, sednou si rovnou na ni. Ti mene stastni zaparkuji co nejbliz a k trase pruvodu dorazi pesky. To jsme byli my. A to jsme prijeli temer pul hodiny pred zacatkem. Jezdi tam opravdu hodne lidi. Nejspis je to rarita i vramci celeho Texasu (jen pro orientaci, Texas je rozlohou vetsi nez Francie). V ramci celych statu nevim, ty jsou dost velke:-).
Po skonceni pruvodu je za mesteckem na louce prichystany program. V arealu jsou tri velka podia s tanecnim parketem a nadstresenym posezenim (v tom vedru by asi jinak vsichni omdleli), na kterych hraji mistni kapely "ceske" tanecni pisne. Vetsinou je to polka, kterou povazuji za nas narodni tanec. V oblibe je i tanec zvany "ptacata" ci "kacata"? Presne nevim, ale urcite to vsichni znate, jak se nejdriv legracne trepe rukama, potom se zavlnite do podrepu a zpet a nakonec se zatocite s partnerem, cele se to nekolikrat opakuje a samozrejme zrychluje. Americani jsou z toho celi divi, no a my Cesi muzeme byt hrdi na to, ze jsme dali svetu neco tak hodnotneho:-)
Hlavni program se odehrava v "amfiteatru" a tvori ho predevsim vystoupeni ruznych narodopisnych souboru. Nabehnou mladi Americani a v ceskych krojich nejspis dedenych po generace tancuji, co jineho nez polku v nejruznejsich variacich. Vypada to docela hezky.
Ve zbyvajicim prostoru je plno stanku s obcerstvenim ceskym i americkym a se suvenyry a samozrejme nechybi ani kolotoce a ruzne atrakce pro deti. Proste takova velka pout. Snad se mi podari premluvit Michala, aby vlozil nejake fotky (ja to neumim), abyste si to panoptikum dokazali aspon trochu predstavit.
Nejdrive se mi tam moc nechtelo, rikala jsem si, ze jsme tady teprve ctrnact dnu a bez ceskych kolacu se jeste obejdu, nebo si je upecu sama. Ovsem Michalova sefova chtela jet s nama, neb si vsichni mysleli, ze tam chceme, a my jsme zase jeli, abychom neurazili je :-) Nakonec jsme ale byli radi. Bylo to i docela k zamysleni. Ti puvodem Cesi si diky tomu, ze celou dobu zili ve svobodne zemi uchovali neco, o co my jsme za fasismu a komunismu pravdepodobne definitivne prisli. Tezko se to popisuje, museli byste je videt a slyset. Jsou celi nadseni z toho, ze jsou "Cesi", dokazou se uprimne radovat a vzajemne si pomahat, je to fakt zvlastni. My si u nas myslime, ze Amici jsou strasne individualisticti, ale opak je pravdou. Oni proste maji zakodovane, ze kdyz je nejaky prusvih, tak "stat" se o ne nepostara, a tak se staraji sami, ale nejen o sebe, ale i o ostatni, kteri se do prusvihu dostanou. Maji miliony spolku, ktere vybiraji na kdeco a oni s radosti a dobrovolne davaji. Nas by tady mohli nechat napospas sobe samym a misto toho si nas zvou k sobe domu a snazi se nam to tady zprijemnit. A na tom Westfestu to bylo vsechno videt, i kdyz ta prezentace nebyl zrovna salek meho caje. Je to pro nas opravdu zajimava zkusenost, myslim, ze se od nich mame co ucit.
Tak se mejte a hodne piste.
JaQa
2. září 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Ahoj jani, je moc sqělé a fajn, že píšeš. Vždycky, když si urvu kus času, tak si čtu a představuju si, jak to tam probíhá, jak se cítíte, co děti a ty a tak. Jsi moc šikovná a statečná, že to tak zvládáš a co teprve ta angličtina...:) měj se hezky a mrkni na mejl, zrovna ti píšu. maruška příborová
Mila Jani, tohle je asi ten nejvetsi prinos podobnych vyboceni za hranice vsednich dni. Moznost kouknout se na sve domaci prostredi se vsim vsudy z urciteho nadhledu.
Jak jsou najednou zrejme veci podstatne a nepodstatne! Jak najednou clovek jinak rozumi i sam sobe! I narodu jako celku. Historii. Filozofii. A tak. To, co pises, ma velkou cenu i pro nas, kteri jsme tady, jakoby IN. Diky.
(Ja ted ctu zida Kurase, katolika Halika a charismatika Crabba. Mozna zazivam neco podobneho - odstup od sve reality a jiny pohled na sebe samu.)
Vic mailem.
Dik.
Hana Pinknerova
Mě to teda docela chytlo za srdce, to vyprávění o těch potomcích Čechů, co v minulosti zdrhli od nás v naději lepšího. Samozřejmě ta věrnost malé zemičce uprostřed Evropy ve šíleně velké Americe se i našich vlastenecky okoralých srdcí musí dotknout. Možná právě ta věrnost plodí tu hrdost. Kdo ví? Kameníková
Janičko, jsi prostě úúúúúžasná. Já tě úplně vidím. Jak lovíš sweety Jůlinku z fontány, jak si to rázuje v kalhotkách a rozervaném tričku po velké Americe, jak se snažíš porvat se s autem anebo krotíš Kryštůfka aby si necpal bonbony i do všech dalších otvorů(kromě tašky) které má. Díky moc. U tvých komentářů téměř slzím a říkám si, jaká je tu v podstatě nuda. Těším se na další zážitky.
Hastalavista
Okomentovat