Americká škola 1

Velké množství z vás po mě chtělo, abych napsal něco o škole, kde učím. Trošku za tím tuším ten evropský mindrák: Když je Amerika ve všem úspěšnější než Evropa, tak aspoň pořádně prodrbeme to jejich pitomé školství a to, jak Američani neumí do pěti napočítat, neví, kde leží Belgie a ve kterém roce král Pinďa z Berouskova na hlavu porazil vbouřené sedláky, kteří odmítali nosit kalhoty na knoflíkya pořád si je zpátečnicky chtěli vázat na šňůrku. Když ale o totéž prosila i Katka Havránková, musím o té naší škole přece jenom něco napsat. Začnu trošku ze široka.


Americké školství všeobecně

Zdá se, že na tom pohrdání americkým školstvím něco bude. Paradoxně (ovšem paradoxní to může připadat jen Evropanovi) za to nemůže všeobjímající americká komerce, nýbrž všeobjímající americká vláda, a to nejspíš jak na federální, tak na státní úrovni.

Děti tu musí začít chodit do školy už v pěti letech. A musí v tom povinně pokračovat ještě dalších dvanáct let -- přes celé nižší, střední a vyšší školství. To nižší zhruba odpovídá našemu prvnímu a střední druhému stupni základky. No, a high school je naše střední. A protože je to ze státního dopuštění povinné a protože veškerá diskriminace je zakázaná, jsou všechny školy (aspoň teoreticky) stejné a žáci neroztřídění. Asi si dokážete představit, co se tak může učit na střední (high) škole, když tam hodí Martin Výborný spolu s Pepou Nedovtipou. Správně, nic moc. Plýtvá se talenty a hloupější děti, které by se mohly krásně něčemu vyučit, při tom trpí. Hloupější děti pak vyjdou ze školy a nic praktického neumí. V Evropě by byli nezaměstnaní a žili z dobrodiní sociálního státu. Tady jsou z nich špatně placení nekvalifikovaní dělníci, jejichž reálná mzda rok od roku klesá. Chytré děti se nic moc nenaučí a jejich šance na slušnou kariéru se vzdaluje.

Pokud jsem to neřekl dost jasně, tak tady nejsou žádné učňáky, žádné obchodní akademie, žádné průmyslovky -- jen jakási nedomrlá neroztříděná střední škola. Pokud se ty školy na něco specializují, jsou to pitomosti typu "umělecká výchova". Mají tady např. jednu střední, která se specializuje na dramatické umění. K čemu to těm děckám jednou bude? Matematika, Angličtina, sciences (fyzika, chemie, apod.), to se tu moc neučí, maximálně rok nebo dva. (Teď federální vláda chce, aby všichni měli aspoň matematiku a Angličtinu na střední čtyři roky. A spousta škol na to nemá učitele. Jak typické.)

Veřejné střední školy se samozřejmě liší -- podle svého umístnění (žáci musejí chodit do své spádové oblasti). Někde, zvlášť na menších městech a v lokalitách se zvdělanými lidmi a silnou sousedskou tradicí, rodiče na školu úspěšně tlačí, a ta je lepší. Jinde...

Kromě toho existují i soukromé střední školy, dost často (stejně jako nemocnice, knihovny a podobná "veřejná" zařízení) církevní. Ty jsou ale dost drahé, protože od vlády nedostávají ani penny, i když rodiče dětí samozřejmě platí daně. Tyhle školy jsou (aspoň podle literatury) podstatně kvalitnější. Takže snaha uměle vytvořit rovnost (jako obvykle) snižuje šance chudších uspět.

Po střední (high) škole se každý může rozhodnout, co bude dělat. Možnosti jsou v principu tři: pracovní proces, college nebo univerzita. V pracovním procesu to pro děti nebude žádný med, neb nic praktického neumí. Rozdíl mezi college a univerzitou je teoreticky v tom, že college je dvouletá a univerzita čtyřletá (tak to aspoň říkají, ale určitě se tu něco studuje i déle). Prakticky je to ale nebe a dudy.

Tak např. naše college je "community college". To znamená, že existuje jakési partnerství mezi obcí (Waco a okolí) a školou. (Taková partnerství, pronikání různých soukromých a státních organizací, to je tu dost obvyklé, přirozené a snad i funkční.) Obec přispívá škole, takže žáci neplatí celé náklady svého vzdělávání. Na druhou stranu college poskytuje obci služby, že nabící jak teoretické vzdělání, tak supluje naše prumky a učňáky. Využití college je pak trojí -- někteří studenti se na college vzpamatují ze střední školy, doplní si vzdělání a jdou na univerzitu. Jiní zde získají naprosto neužitečné vzdělání (např. muzikálový zpěv a dramatická umění -- jo, to naše college opravdu učí). A ještě jiní se tu stanou účetními, zdravotními sestrami, laborantkami, operátory rentgenu apod.

(Neptejte se mě kde, kde se vzdělávají typičtí dělníci -- zedníci, opraváři aut, vodoinstalatéři apod. Zatím se mi to nepodařilo zjistit, protože nevím, jak se zeptat. Jestli to víte, napište mi komentář. Já zatím budu pátrat dál.)

Zajímavá vlastnost místního školství je prostupnost. Říkají tomu "tech-prep". Tak např. studenti středních škol mohou absolvovat vybrané předměty vyučované na college úrovni ("articulated"), dost často to učí přímo lidi z naší college; pokud pak přijdou studovat na college, předmět se jim automaticky uzná. Teoreticky je to výhodné pro obě strany -- střední má aspoň některé předměty (např. ekonomii) vyučovanou celkem dobře (je to volitelné či výběrové) a college má zajištěný příliv studentů, kteří si řeknou, že když tam půjdou, tak už mají něco hotového dopředu.

Podobný systém funguje i směrem na univerzity. College nabízí některé kurzy na úrovni univerzity a exituje dohoda (všechno je to věcí dohody mezi konkrétními školami, nic není povinné či státní), že to univerzita uzná. Takže třeba naše college má dohodu s Baylorem (místní soukromá baptistická vysoká škola s víc než sto padesátiletou tradicí) o uznání někerých kurzů. A někteří studenti Bayloru ty kurzy studují u nás, protože je to výrazně lacinější.

Může se dokonce stát (jako je to v případě úvodního kurzu ekonomie, na jehož výuce se tu podílím), že jeden a tentýž kurz prodáváme jak našim studentům, tak na střední i na vysokou. Docela legrace.

Čímž jsem se dostal k poslednímu dělícímu kritériu: univerzity jsou tu veřejné a soukromé. Ty státní dostávají státní peníze a za to musí dodržovat některé věci, např. správný poměr černochů, hispánců, žen, homosexálů... (No, ti homosexuálové jsou doufám jen vtip.) Soukromé to dodržovat nemusí, ale zase nedostanou ani korunu. Takže jsou děsně drahé. Co děsně drahé, to si představte takhle: Rozumní rodiče (jako třeba moje šéfová) spoří od narození dítěte a do konce jeho střední školy (tj. sedmnáct let) cca 50 dolarů měsíčně, aby měli na pokrytí školného na státní univerzitě. Takže tohle je laciné. No, a soukromá škola -- ta je drahá. Takže tak. (Ale on to není celý příběh, protože soukromé školy mají dost často spoustu stipendií pro nadané žáky a je tu dost složitý systém různých dalších soukromých stipendií a půjček, které se přímo odečítají od daní; jsou tu i daňově zvýhodněné systémy spoření na školu atd.)

Takže celkově mi americké školství připadá mimořádně pitomé (o jeho výsledcích napíšu víc později). Ale tak zlé to asi být nemůže, protože z deseti nejlepších světových univerzit je jich devět v USA (desátá je buď Cambridge nebo Oxford, teď si nevzpomínám). Z prvních dvaceti, je jich tuším 17 v USA (pak je tam ještě Oxford, Cambridge a jedna japonská). Z prvních třiceti... No, tušíte, co chci říct.

Někdo mi to vysvětlil tak, že si Amíci prostě koupí nejlepší světové kapacity. Pokud by to byla pravda, řekl bych: "Fakt národ, co myslí hlavou." Ale ono to tak úplně pravda není. Protože nobeláči (aspoň v ekonomii), jsou většinou rodilí Američani, ne přistěhovalci. Takže to dokážou generovat doma.


Studenti na college

Ještě než půjdu spát, tak pár slov o studentech college (to, co teď budu psát platí pro community college, ale hádám, že i pro ty ostatní).

Studenti college jsou zvláštní sebranka. Jsou to jednak méně chytří studenti, kteří právě skončili na high school. Pak (v menší míře) chytří, ale méně movití studenti univerzit, kteří si tu lacino doplňují některé kurzy. A pak lidé, kteří neuspěli v životě a přišli na to, že bez vzdělání to (aspoň v USA) prostě nejde, a tak se vrátili na školu. To znamená, že vedle sebe sedí klidně mladá osmnáctka a babička, co má deset vnoučat. Čím je kurz zaměřený víc prakticky, tím starší jsou tam lidé.

Škola si rozhodně studenty nevybírá -- naopak o ně tvrdě soupeří a pořádá různé náborové akce. Před pár dny tu jedna taková akce byla. Byla to docela legrace sledovat, jak se různé obory prezentovaly. Např. kosmetika (jo, to se tu taky učí pod názvem cosmetology) dělala body painting; laboranti měli v mikroskopu červené krvinky (které vyměnily za silně zvětšenou veš, když viděli, že mě to zajímá); legrační byla výuka matematiky, která prezentovala jména kurzů a z papíru vystříhané obrázky zvířat. Cílovou skupinou jsou tu zřejmě děti typu našeho Kryštofa a Julie. A všude spousta bonbónu, sladkostí a tak. Taky jsem si něco vzal a dětem přinesl dva létající talíře s logem školy.

Takže škola si nevybírá, a protože je to community college, tak ani nemůže -- nesmí odmítat studenty, pokud platí nějaké malé školné a jsou schopní si zapamatovat, jak se jmenují a do které místnosti mají přijít v kolik hodin. I když soudě podle jejich docházky to poslední asi není nezbytné.

Víc napíšu příště, teď jdu spát.