13. listopadu 2007

Pro Hastallavistu

Dostalo se mi kritiky od jedné z našich věrných čtenářek: "Michale, dávám ti pochvalu před nenastoupenou jednotkou za úžasné zpracování vaší cesty k moři, oceňuju i tvou sebekritiku (i Tom je občas podobně "milý a pozorný" , zejména když se "lehce" zdržím na nákupech apod.), ale mám výhrady vůči tvému zatajování velmi podstatných informací. Už Marek Eben před mnoha lety toužil vědět "jak to dělaj kosmonauti" a ty to tady zasklíš! Tak řekni jak to dělaj?"

Tak tedy dobře, prozradím vám to. Jen, co přesnějši rozšifruji otázku, co je to ono to. Vzhledem k tomu, co jsem to napsal, by to mohlo být několik věcí. Vezmu je popořádku:

1) Jak si ořezávají tužky. Nuže, tužky si samozřejmě neořezávají vůbec. Z ořezávaných tužek by byla spousta jemného ostrého prachu, který se na zemi díky milostivé gravitaci bezpečně zašlape do koberce a neškodí, zatímco ve vesmíru by létal kosmickou lodí tak dlouho, dokud by ho nějaký nešťastník nevdechl a neumřel. Tohle jsem samozřejmě věděl. Ptal jsem se na to jen proto, že v maketě, na které to vysvětlovali, měli do zásobníku nasunuto několik právě takových nebezpečných tužek. Ale to tomu chlapovi, co dělal prezentaci, asi nedošlo. Místo toho mi vysvětlil, že používají pera -- prý obyčejná inkoustová. O tom ale také pochybuji, protože obyčejná inkoustová pera fungují jen, když jsou otočená hrotem dolů -- pak k nim gravitace přivádí inkoust. Ve vesmíru IMHO fungovat nemohou, protože kapilární síly udělají z inkoustu kuličku, která se neškodně vznáší v inkoustové komoře a ke špičce pera se nemá jak dostat. Mám takový pocit, že Američani kdysi investovali miliony dolarů do řešení tohoto problému -- a vynalezli gelovou tužku nebo tak něco.

2) Jak kosmonauti spí. Nuže, spí ve spacích pytlích, které jsou umístněné na libovlné stěně lodi či raketoplánu, tj. na zemi, na zdi či na stropě. Pokud to někomu připadá divné, pak připomínám, že ve stavu beztíže jsou pojmy jako podlaha či strop docela dost relativní. Podle všeho ve vesmíru astronauti (o kosmonautech to nevím) občas cvičí tak, že běží dokolečka okolo celé lodi. Totiž, myslím, že vyběhnou po podlaze, přeběhnou na stěnu, z ní na strop a z ní na druhou stěnu a zpátky na podlahu. Na stěně je drží odstředivá síla, či co. Viděl jsem to ve filmu na vlastní oči. Tedy ve dvou filmech -- v Kubrikově Vesmírné odyseji a v dokumnetárním filmu v NASA.

3) Jak se sprchují. Nuže, na to slouží speciální sprchovací vak. Tam se zaleze, sprcha na vás cáká vodu a vysavač ji vysává -- jinak by, potvora, v podobě malých kulatých kapek kroužila v kosmické lodi do té doby, než by všechno zmáčela, zničila elektroniku a utopila všechny nebožáky na palubě. Když se astronaut osprchuje, musí z tohoto důvodu pečlivě utřít sebe i vytřít celý sprchovací vak. Prý je to tak náročné, že se astronauti ve vesmíru zrovna moc často nemyjí. (Zajímalo by mě, jestli kosmonauti mají ve vesmíru něco podobného.)

4) Jak čurají a kakají. Ale koho by tohle mohlo zajímat? Tak o tom raději nebudu mluvit. Nebo přece, čistě pro případ, že Hastallavistu zajímají takové nechutné věci (slušní lidé by měli právě teď přestat číst). Takže, astronaut se posadí na mísu, připoutá se (aby při konání potřeby neodletěl do kajuty, přetáhle přes sebe těsnící látku (aby neodletělo ani nic jiného), zapne vysavač a tlačí. O produkt se postará vysavač. Pokud je astronaut muž, musí se nějak naučit přidržovat si šourek, aby se vysavač nepostaral i o něj. Tohle se ale nepředvádělo, takže nevím, jak se to přesně dělá. Venkoncem to tedy není zajímavé. Jediná zajímavá otázka zní (a bohužel na ni přilšla Jana až když už bylo pozděl, my byli pryč a nemohli se tudíž zeptat), co s tím dělají potom. Odhaduji, že to nacpou do pytlíku a pošlou do vesmíru v naději, že to časem spadne do atmosféry a shoří. Pokud je tomu skutečně tak, pak jsem definitivně ztratil část obdivu k hvězdnému nebi nade mnou. A trnu, že se mě Kryštof zeptá: "Tati, co to tam vlastně všechno lítá na té oběžné dráze?"

5) Jak se provozuje sex. Předpokládám, že na tohle se nikdo neptá. NASA o tom zatím ve svém muzeu mlčí. Nicméně nejpozději od doby koedukovaných posádek je to případná otázka. No, v dnešní době asi i před tím. Nicméně, co jsem o tom kdy četl, byla řešení tak nepohodlná, že bych si snad i já nechal zajít chuť. Ale pravda je, že se dvě astronautky kdysi pobily o kolegu z výcviku, takže kdo ví. Já o tom ale mluvit nebudu, nebo mě ještě Google zruší tenhle web. Už teď mi ho ostatně filtr na MCC filtruje jako závadný.

Tož tak. A pokud někoho zajímá, jaký je rozdíl mezi astronautem a kosmonautem, nuže ten, že astronaut pochází z (bývalého) západního, zatímco kosmonaut východního bloku. Pokud bych si mohl vybrat, byl bych určitě radši astronaut.

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Ahoj,

co se týče tužek, četl jsem, že to s tím speciálním perem je pověra a používají/li tužku. Přinejmenším kosmonauti.

Viz článek na Technetu.

Je tam taky dost odkazů na zdroje informací.

MiK řekl(a)...

Dík za info, to je dost úžasný článek. Vidím, že jsem se neměl plést do věcí čarodějů, protože jsou subtle a snadno se rozhněvají. :-) Jen jednu věc nevím: Jak ty tužky teda ořezávali? Já si myslel, že když je používali, tak používali pentelky nebo verzatilky. Jak to teda je?

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za zcela vyčerpávající odpověď. Až se mi z některých detailů orosilo čelo. Už vidím ty titulky:
Kosmonaut vcucnut záchodem a vyhozen do kosmu v plastovém pytlíku.
Ale takové čištění zubů může být taky docela zajímavé. No, myslím, že kosmonautem ani astronautem bych rozhodně být nechtěla.
Hastalavista

Anonymní řekl(a)...

No ale zase máme jasno.
Já mám na tu píseň o kosmonautech velmi silnou vzpomínku. Poprvé jsem ji totiž slyšela z kazety na pooperačním oddělení porodnice, když mi z břicha vyndali Adélu. Tehdy mě přišel navštívit Tom a přinesl mi něco na poslech. Přímo na tom místě písně, které inspirovalo celou tuto diskuzi i článek, jsem se rozřehtala tak, že mi mohly popraskat všechny stehy. když to slyším, v duchu se zase ocitám tam.
Tak děkuji za velmi podstatný příspěvek.
H. P.

Anonymní řekl(a)...

Co se týče tužek, tak nám vysvětlovali, že Rusko používalo verzatilku a USA vydalo miliony na kuličkové pero - propisku, jak ji známe i my.
Co se týče pytlíků na výkaly, mají s tím v Houstonu spojen skvělý zážitek: V době, kdy ještě létaly do kosmu ani ne rakety jako spíš kapsle pro jednoho max dva lidi, jeden nejmenovaný astronaut hlásí na zem:
"Houstone, mám bad situation, roztrhl se mi pytlík na výkaly..."
Houston: "Před nebo poté?"
astronaut: "Poté."
Následovalo minutové ticho a pak nezřízený řehot.
A opravdu si nedokážu představit, jak tam ten nebohý astronaut vydržel plánovanou dobu pobytu. :)))
Katka G.