San Antonio

Ahoj vsichni,
dnes bych chtela napsat neco o nasem vylete do San Antonia, coz je mesto vetsi nez Praha, a to jak na pocet obyvatel, tak rozlohou. Tou jeste vyrazne vic, neb mesta jsou zde obecne priserne rozlehla.

Byl to tridenni vylet, ktery na nasi zadost vpodstate zorganizovala Michalova sefova se svym manzelem. Ti taky oba jeli s nami a jeste jejich syn se svymi dvema detmi. Byli jsme radi, ze se toho tak ujali, protoze mi sami bychom tezko hledali nejaky primerene drahy a slusny hotel, ci kam se mame vlastne jit podivat. A navic bychom v tom priserne velkem meste plnem podjezdu, nadjezdu a jednosmerek bez GPS pravdepodobne zabloudili.

Program byl velmi nabity. V patek jsme vyjizdeli o ctvrt na osm rano, neb je to asi 300 km. V planu byla mistni ZOO. Dorazili jsme k ni asi kolem pul jedenacte a uz bylo dost vedro. ZOO byla dost pekna a bylo v ni pomerne dost stromu, takze se to dalo vydrzet. Navic uz je pouhych 32-34 stupnu oproti puvodnim 40 v srpnu, kdyz jsme sem prijeli. Navic soucasti detskeho koutku byl mensi prirodni bazenek s pisecnym dnem a plazkou, kde se deti aspon trochu osvezily. Zvirat tam meli opravdu prehrsel. Asi tri druhy medvedu vcetne grizzlyho, lvy, tygry, dva hrochy, spoustu krokodylu a hadu vcetne obrovske anakondy, vybehy krasne, velke, deti byly nadsene a Michal taky, me bylo horko. :-) Vetsina zvirat pry zustava ve svych venkovnich vybezich i pres zimu. Proste je tu teplo. Jako okrasne rostliny zde maji kaktusy a spoustu druhu sukulentnich rostlin. Opuncie (typicky texasky kaktus) jsou vetsi nez clovek, ulice jsou lemovane palmami. Bohuzel se v Zoo starsimu z chlapecku (Lindin syn Cory ma dva syny) Jasonovi udelalo spatne, takze Cory s obema detmi a Lindou odjeli do hotelu a s nami zustal v Zoo Lindin manzel Don. Bylo mi ho desne lito, neb to pro neho musela byt priserna otrava koukat se s cizi rodinkou na zviratka. Nase rodina je navic povestna svou zavratnou rychlosti ve vsem. :-) Don se ovsem vetsinu casu usmival nebo tvaril neutralne a na nase omluvy reagoval slovy "It is ok".

Do hotelu jsme po kratkem bloudeni dorazili kolem pul seste. Jason uz byl v pohode a tak jsme se pripravovali na veceri. Chteli nas zavest do nejake mexicke restaurace. Bylo to v centru mesta a k memu velkemu prekvapeni to byla ulice pouze pro pesi, lemovana hospudkami, vetsinou mexickymi, a malymi obchudky a stanky. V restauracich i pred nimi hrala ziva mexicka hudba, byl prijemny letni podvecer, lide se prochazeli, uprostred ulice strikala fontanka, proste necekana idylka.

V restauraci jsme si s Michalem dali talir, na kterem bylo od ctyr mexickych jidel trochu, abychom ochutnali co nejvic. Jako predkrm prinesli tortily a nejake dve omacky. Jednu cervenou, jednu zelenou. Tortily samy osobe nemaji zadnou chut, ale s temi omackami se daji. Ty jsou ovsem pomerne palive. Ta cervena byla na muj vkus dost ostra, byly tam nejake chili papricky, ale nasi hostitele se tvarili, ze to je tak pro deti, tu zelenou jsem radeji ani neochutnala, kdyz jsem videla Michala, jak se tvari. A to on ma ostre veci docela rad. Omacka byla se zelenym peprem. Jidlo na taliri nebylo ostre skoro vubec, jen jedna cast byla trochu palivejsi. Melo ovsem velmi zvlastni chut. Vetinou to bylo mlete, nejak okorenene maso, k tomu ryze, tortily a fazole. Bylo to docela dobre, i kdyz nezvykle. Kazdy den bych to asi jist nechtela.

Po veceri jsme se jeste kousek prosli a nakoupili nejake drobnosti, Krystof po dlouhem snazeni udolal Michala a ten mu koupil krasnou drevenou pusku, Juli dostala malou kytarku. Pote, co uvidel Krystofa, dostal Jason pusku taky. :-) Deti byly stastne, rodice rovnez. :-)

V sobotu byl v planu SEA WORLD, coz je obrovske zabavni stredisko s ruznymi vodnimi atrakcemi a predstavenimi. My jsme chteli videt predevsim cvicene delfiny, beluhy a kosatky, coz se nam podarilo. A byl to opravdu uzasny zazitek pro nas i pro deti. V jednom predstaveni vystupovali delfini a beluhy a spousta lidskych ucinkujicich, skokanu. Ti skakali ze vsech moznych i nemoznych mist do bazenu a u toho delali vselijake opicky, ke vsemu hrala hudba, proste velka sou pro lidi. A Amici to zda se maji desne radi. Neni problem roztleskat cele publikum, neni problem nekoho primet ke spolupraci , pokud se jim neco libi, tak hlasite volaji a raduji se. Na nas Evropany jsou trochu jednodussi, ale ma to neco do sebe. Dokazou se radovat i z pitomosti, my se berem oproti nim desne vazne.

Beluhy a kosatky byly opravdu nadherne, ale tezko se o tom pise, je lepsi to videt. Kouknete na par fotek a jestli budete mit nekdy prilezitost videt neco podobneho, tak si ji rozhodne nenechte ujit.

Kratce po vstupu do parku potreboval Krystof na zachod. A protoze to bylo urgentni, Michal se nezdrzoval s hledanim zachodu a nechal Krystofa curat do kytek, a to doslovne. Nechal ho curat na takovem miste, kde bych ho nenechala ani ja v Brne. Proste se ani neobtezovali odejit nekam bokem a celou akci provedli hned vedle chodniku, po kterem proudily davy lidi. A aby byl Krystof lepe videt, vylezl si jeste na pulmetrovy rantl, kterym byly oddeleny chodniky od vyvysenych zahonu s kvetinami, do kterych Krystof cural. Cele jsem to nevericne pozorovala zdalky a videla nestastneho Dona, jak jde smerem ke me a chyta se za hlavu se slovy:"To se tady u nas v Texasu nedela!" Kdyz ke mne Krystof prisel a ja se ho ptala, coze to tam s tatinkem provadeli, Krystof mi odpovedel:"Ja jsem to tatinkovi rikal, ale on rekl: "Jjsi Evropan, tak curej." Potom Don dlouze vysvetloval Michalovi, ze to je fakt problem a ze by nas mohli vyhodit z parku a poslat k soudci, ktery by nam mohl naparit poradnou pokutu. A to v Texasu je to jeste v pohode. Kdyz neco podobneho udelate v Californii, tak poprve vam daji pokutu a podruhe odeberou deti. A to neni vtip.

Jo a v Texasu se taky smi na verejnosti bit deti, coz je naprosta vyjimka mezi ostatnimi staty a sami Texasani sve deti biji.

Cely park byl tak priserne velky, ze jsme ho rozhodne nestihli projit cely. Za zminku stoji jeste obrovske akvarium, kde zenska potapecka krmila velke rejnoky z ruky. No a potom atrakce zvana Journey to Atlantis. Kouknete se na obrazek, je to tam i pohyblive. Sla jsem tam s Krystofem a bylo to ... vlastne nevim jake. Vim jen, ze kdyz se to rozjelo dolu, mela jsem pocit, ze mi cele telo zustalo nahore a dolu se riti jen moje mysl. Zaverecny gejzir byl v podstate prijemnym osvezenim. Krystof rval, ze chce jeste jednou, ja jsem odmitla.

PROHLIDKA MESTA
byla naplanovana na nedeli. Ackoliv pri prujezdu to vubec nevypadalo, po vylodeni z auta jsme slezli pod most k rece a pred nami se objevilo necekane krasne misto. Podel reky se po obou stranach vinul chodnik lemovany kavarnami, restauracemi a obchudky, na vetsine mist oddeloval chodnik od reky zeleny pas bujne vegetace, pres reku (spis ricku) se klenuly puvabne mustky pro pesi i vetsi pro auta, po rece jezdily lodicky pro turisty (s pruvodcem, trosku podobne tem na Macose, jen o neco hezci, pruvodce ve stylovem mexickem oblecku). Uplne mi to vyrazilo dech. Kdyz nam rikali, ze v nedeli si pujdem prohlidnout historicke centrum mesta, myslela jsem si, ze nam ukazou hrde par budov z devatenacteho stoleti a tim skoncime. Hluboce jsem se mylila. Ne ze by ty budovy kolem reky byly o moc starsi, nejstarsi byly opravdu z devatenacteho stoleti (prestoze prvni budovy zde postavili misionari nekdy kolem osmnacteho stoleti), ale bylo to necekane klidne misto uprostred milionoveho mesta. Trochu to pripominalo Benatky, ale jen vzdalene. Ona to vlastne nebyla ricka, ale odvodnovaci kanal, ktery mel mesto ochranit pred povodnemi (proteka jim nejaka vetsi reka, jmeno jsem zapomnela). A nejaky architekt si vymyslel, ze by z toho mohla byt pekna promenada a nejak se mu to podarilo zrealizovat. Vsechny budovy kolem maji jednotny charakter, takovy trochu primorsky styl, svetle kameny, hodne zelene, klenute kamenne mustky.

Po projizdce na lodickach jsme si sli prohlednout pevnost Alamo, coz je znama a vyznamna (pro me do te chvile naprosto neznama) texaska pamatka z dob dobyvani Texasu Mexicany. Potom jsme sli na obed a jeste se pesky prosli podel reky.

Na zaver nas jeste zavezli do Mexicke trznice. Ve spouste malych kramku tam prodavali vsechno mozne. Neco typicky mexicke, neco naprosto nemexicke, neco texaske, treba kovbojske klobouky vedle sirokych mexickych. Obleceni, keramika, nejruznejsi darkove predmety, dokonce jsem videla venecky z krepovych kyticek, to by u nas snad nikdo ani neprodaval. Neco jsem nakoupila, samozrejme, jak jinak, jsem preci zenska, Michal tise trpel a jedinou satisfakci mu bylo, ze mu naprosto hotova Julie usla v naruci (jinak se dost vzpouzi, kdyz se s ni chce pomazlit). Jen me mrzi, ze jsem nesehnala zadny klobouk pro Krystofa, ma tak velkou hlavu, ze vsechny detske mu byly male a u dospelych nebyl pod sirokou krempou zase temer videt. No snad nekde jinde budou mit jeho velikost.

Cely vikend byl moc hezky, i kdyz hodne narocny. Byli jsme dost unaveni. Tento tyden nikam nepojedem, tak aspon nebudete muset cist nic tak priserne dlouheho. Mejte se hezky.

Qaqa