Včera odpoledne jsem byl s dětmi v kolejním parku. Plán byl, že budou jezdit na kole a na trojkolce. Ale byli oba nějací unavení a protivní (zvlášť Julie), protože sobota byla náročná, dopoledne byli oba sami na besídce v církvi a po obědě nespali. Když už to bylo tak nesnesitelné, že jsem se rozhodl jít domů, potkal jsem v parku jednu kolegyni z práce. Takovou příjemnou babku ve věku asi padesát plus. Do té doby jsem s ní vlastně ani nijak víc nemluvil. Teď jsem se s ní dal do řeči, ona mě představila svému manželovi (taky učí na MCC) a pozvali nás k nim do církve, prý mají zrovna picnic.
Tak jsem naložil děti do auta (do parku jezdíme autem, abychom nemuseli po silnici), vyzvedl Janu a jeli jsme. Jenže Julie nám usnula v autě, takže se s ní Jana musela vrátit (bez řidičáku a bez funkčního telefonu, celá Kvasničková). Takže jsme tam zůstali s Kryštofem sami.
Bylo to moc prima. Před kostel si pronajali skákací hrad pro děti (Kryštof z něho nechtěl vůbec odejít) a uvnitř uspořádali hostinu -- každý přinesl něco. Ne buchty jako u nás (i když ty tam taky nějké byly, dokonce i Kryštofovi oblíbené "cookie" s čokoládou), ale různé saláty, kusy kuřat smažené v něčem, co připomíná naši strouhanku, ale snad ještě lepší, tortily a věci, co se do nich dávají, špagety a spoustu dalších věcí. A pak se jedlo, klábosilo a bylo dobře.
Moc se mi to líbilo. Taky bychom měli občas něco takového udělat u nás v KS.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat